Námětem výtvarné práce žákyň a žáků paní učitelky Petry Kulišťákové se staly kočky. Proč právě kočky? Kočka není smečkové zvíře, je větší individualista, a tak přirozeně necítí potřebu se člověku přizpůsobovat. Kočky se objevovaly v literatuře, na obrazech a jako sochy odedávna. V posledním století vešly i do filmu, staly se součástí komiksů, objevily se v reklamách a televizi jako hodné nebo jako zlé.
Kočky jsou záhadná stvoření, ve dne jsou lhostejné, líné a přítulné, ale v noci se mění v tiché a úspěšné lovce. Ve většině pohádek a příbězích vystupuje kočka jako moudré, magické stvoření, které pomáhá člověku. V jiných je nebezpečným a prohnaným zvířetem, kterému se nedá věřit a které je spojeno s ďáblem.
Úkolem žáků bylo vyjádření emocí a povahových vlastností kočky pomocí výrazu tváře a těla. Měli zachytit náladu kočky a použít při tom tvarovou i barevnou nadsázku. Výtvarnou technikou byla kresba olejovým nebo suchým pastelem a modelování z keramické hlíny.